Prolog-Mike (SBV)
Prolog-Mike
Byla neděle večer a já se smutně podíval do kalendáře. Pod nápisem 1.dubna stálo NÁSTUP DO ŠKOLY. Před týdnem jsme se s mámou přestěhovali ze Slovenska a já měl zítra nastoupit do zdejší školy. Čekalo mě něco jako srovnávací test a v úterý už normální, nudný, školní den. Problém nebyl v tom, že bych měl strach z učení, tenhle ročník už jsem více méně zakončil, ale máma trvala na tom, že ty poslední tři měsíce ve škole zvládnu. Jen jsem byl nervózní ze svých spolužáků. Byl jsem o dva roky starší a nevěděl jsem, jak to přijmou. Snažil jsem se mámu přesvědčit, že tam chodit nemusím, ale nechtěla o tom ani slyšet. Zvláštní bylo, že i přes svou nervozitu jsem byl zvědavý, jak vypadá škola zevnitř. U nás na medicíně byly učebny hodně přizpůsobeny předmětům, které se v nich vyučovaly a zajímalo mě jak je to tady. Odvrátil jsem hlavu a rozhlédl se po pokoji, ve kterém vládl dokonalý nepořádek. Na podlaze ležely dvě otevřené tašky, všechny skříně byly otevřené a v nich se na poličkách povalovalo zmuchlané oblečení. Jediným místem, kde vládl alespoň nějaký pořádek, byl můj psací stůl. Na něm jsem měl položené všechny učebnice, potřeby do školy a několik rozevřených knih.
Povzdechl jsem si a dal se do uklízení. Bylo mi jasné, že kdyby máma náhodou zavítala do mého pokoje, nevyhnul bych se hodinovému kázání o tom, že mám udržovat pořádek. Úklid naštěstí netrval tak dlouho jak jsem si myslel a ve dvanáct už jsem vyčerpaně ležel na posteli. Okamžitě jsem usnul, přesto jsem si stačil uvědomit, že se přece jenom na další dny těším.